4.kapitola - ,,Boj s osudem!"

16. února 2010 v 15:03 | malfoyka |  Boj s osudem!
Ahojky

tak tady máte další kapitolku!

******************


Draco si nevěděl rady. Už několik dnů se vyhýbal společnosti, obzvlášť Hermioně. Bál se citů, které cítil v její blízkosti. Nemohl ji milovat, když ji potřeboval zabít. Nepřál si nic jiného, než nebýt takový srab. Mohl by se postavit smrti čelem a nepotřeboval by měnit osudy lidí kolem a už vůbec ne Hermionin. Zamiloval se do ní a to ho velmi vyděsilo. Stále doufal, že to půjde i jinak, že Orbis nalezne jiné řešení. To však nepřicházelo.
Povzdechl si a převalil se na posteli. Byla noc a on jediný nespal. Pořád musel myslet na její nádherné oči. Její pohled ho ubíjel k smrti, netoužil po ničem jiným, než mít na výběr. Dřív to byla jen obyčejná šmejdka, ale nyní pro něj mnoho znamenala! Nemohl tomu uvěřit, jak rychle se jeho city k ní mohli změnit! Znova se převalil, myšlenky na ni ho stále všude provázely. Musel vypadnout, někam kde bude klid! Vstal a odešel z ložnice.
Hermiona seděla ve společenské místnosti s knihou v ruce. Občas pohlédla do krásně plápolajícího ohně a poté se zase vrátila k četbě. Vlastně ta kniha byla jen zástěrka. Pořád musela přemýšlet o něm. Neviděla ho už dlouho a to jí snad ještě více znepokojovalo. Nechtěla na něj moc myslet, ale prostě se to nedalo. Hrozně se změnil. Poslal jí růže, dívá se na ni jako na obrázek a začal se jí vyhýbat. Stále nemohla přijít na to, proč se tak chová. Přeci jen pro něj vždycky byla jen havěť, co si nezasloužila ani dýchat a najednou? Dívá se na ni, jak na to nejcennější co má. Nejhorší bylo, že i on jí přestával být lhostejný. Čím dál častěji se jí vkrádal do myšlenek. Už to nevydržela, zase o něm přemýšlela. Naštvaně zaklapla knihu a vstala z gauče. Rozhodovala se, co bude dělat. Ron už dávno spal a Harry se do teď nevrátil s Ginny. Nakonec usoudila, že bude nejlepší se jít projít.
Vyšla na chodbu. Všude byla tma, jen malé světélko na zdech ozařovalo cestu. Chtěla se jít podívat do astronomické věže, ale došlo jí, že nejspíš tam v tuhle hodinu bude obsazeno. Nakonec zvolila komnatu nejvyšší potřeby. Šla velmi pomalu, neboť na cestu skoro neviděla, když tu najednou do někoho vrazila a padala. Ten pocit se jí vůbec nelíbil. Dopadla na něco měkkého a zároveň tvrdého. Jelikož byla úplně zdezorientovaná, netušila, kde je. Pomalu natáhla ruce a šťouchla do svého ne příliš pohodlného polštáře pod sebou.

,,Au." Vyjekl Draco bolestí, neboť ho píchla přímo do žeber.

,,Moc se omlouvám, ale vůbec nic nevidím!" omlouvala se Hermiona.

Draco okamžitě poznal ten hlas. Patřil té, kterou si přál co nejméně vidět. Zpanikařil a začal sebou šít, ale jelikož také nic neviděl, bylo to houby platné. Nakonec to vzdal.

,,Máš hůlku Grangerová, tak rozsviť. " řekl celkem nepříjemně, ale Hermioně okamžitě došlo, na kom leží. To ji moc nepřidalo.

,,Lumos."pošeptala a hůlka se rozsvítila. Naskytl se jí pohled na sraženého Draca Malfoye, na kterém stále ležela.

,,Promiň." Omluvila se a začala se zvedat.

,,Jo jasně." Zamumlal a taky se dral na nohy.

Když konečně oba vstali, rozhlédli se po místnosti. Byla vcelku malá. Hermiona nasvítila hůlkou celou místnost. Na druhé straně od nich byla položená školní košťata. Došlo jim to. Byli zavření v místnůstce na košťata, která jak je známo, nejde otevřít zevnitř. Věděla, že přemýšlí o tom samém a už jen čekala, až začne.

,,Má milá Grangerová, dochází ti, kam jsi nás právě zavřela?" prohlásil trochu ironicky.

,,Milý Malfoyi, ano došlo a mrzí mě to, zakopla jsem o tebe." Cítila se trochu provinile, neboť jí došlo, že dřív jak ráno se odtud nedostanou.

,,Hm, to je mi na nic! Teď tu s tebou budu muset zůstat až do rána." Znechuceně si odfrknul.

,,Děláš, jako by ti to najednou vadilo!" rejpla si Hermi.

,,Mlč, jasný?" odsekl Draco a sedl si co nejdále od ní.

,,Idiot." Pošeptala si pro sebe a sedla si taky.

Po deseti minutách ticha…

,,Malfoyi?" odhodlala se Mia.

,,Co je?" byl nevlídný.

,,Neber si to tak, aspoň máme čas si promluvit." Zachichotala se.

,,Problém je, že já s tebou nemám o čem mluvit." Odsekával, což Hermionu vytočilo a tak se rozhodla jít na to přímo.

,,Ne? A co třeba o krásných růžích od tebe?" nadhodila.

,,Růže? O čem to mluvíš? Spadla jsi z višně ne?" začal se vykrucovat. Ani trochu se mu nelíbilo toto téma.

,,Jsi vtipný. Vím, že byly od tebe, zase tak moc to skrývat neumíš." Konstatovala.

,,Nebyly, tak se uklidni." Odbyl ji.

,,Tak dobře, o růžích se bavit nechceš, tak co třeba tvé chování?" nadhodila.

,,Grangerová, já tě varuji!" vyhrožoval.

,,Od toho, co se stalo v té učebně, se chováš jinak a to nepočítám ty růže. Díváš se jinak, vyhýbáš se lidem a podobně. Neříkám, že dřív si se choval lépe, ale tohle je divní i na Malfoye." Pokračovala.

,,Fajn! Vyhrála si Grangerová!" vyletěl vynervovaně Draco. ,,Když ti řeknu, že ty růže byly ode mě, dáš mi pokoj?" pokračoval s nadějí v hlase.

,,Jo." souhlasila Herm.

,,Výborně, ty růže byly ode mě." Odpověděl.

,,Já to věděla!" usmála se Herm, ale najednou sklesla. ,,Proč?" zeptala se zmateně.

,, Řekla si, že mi pak dáš pokoj!" objasnil ji.

,,Já vím, ale chci vědět, proč zrovna Draco Malfoy poslal růže mě!" pokukovala po něm zvědavě.

,,Třeba protože se mi chtělo." Odsekl.

,,Těžko, jen tak to nebude, protože ty mě nenávidíš, tak mi nebudeš posílat růže." Přemýšlela na hlas. ,,Navíc, to v té učebně, mluvil si, že mě potřebuješ. Tak mi řekni, o co ti jde?" tázala se pořád dokolečka.

,,Přísahám, že ji do rána zabiju." Pošeptal si Draco pro sebe.

,,Hele nechci tě nějak naštvat." Začala.

,,Ne? Tak už sakra mlč." Zvýšil hlas Draco.

Po půl hodině ticha a přemýšlení…

,,Grangerová?" začal Draco.

,,Pche." Otočila hlavu na druhou stranu.

,,Ale no tak, teď děláš drahoty? Ještě před chvílí ti pusa jela!" nadhodil, ale ona stále mlčela.

,,Hm." Odpověděla.

,,Bože, ty jsi ale příšerná ženská!" utrousil a zase se opřel o zeď.

O dalších deset minut později…

,,No tak, Grangerová. Stále uražená?" zeptal se.

,,Hm." Nemluvila s ním.

,,Teda tohle je pro mě nové. Do teď jsem myslel, že mlčíš, jen když spíš." Zavtipkoval, ale na Hermionu to nezapůsobilo.

,,Fajn, monology nevedu rád." Povzdechl si. ,,Chceš vědět, proč jsem poslal růže?" začal a ona se na něj otočila se zájmem v očích.

,,Zachoval jsem se dost hnusně v té učebně. Neměl jsem ti vyhrožovat smrtí, prostě jsem se chtěl omluvit." Oddechnul si, ale ona stále mlčela, jen se dívala.

,,Ach jo. Nechovám se jinak, jen prostě mám své problémy, které potřebuju vyřešit a to že se na tebe dívám? Nic za tím proboha nehledej." Rozesmál se.

,,Snad si nemyslíš, že za tím něco hledám! Jen mi to bylo nepříjemné." Promluvila konečně Herm.

,,Proč?" nechápal.

,,Nevím, prostě jsem se bála, že mě třeba zakleješ." Pokrčila rameny.

,,Věř mi, že kdybych tě chtěl zaklet, udělám to už dávno." Hodil svůj typický úšklebek a všiml si, že sebou začala klepat.

,,Co je ti?" zeptal se slušně.

,,Nemusíš dělat, že tě to zajímá. Je mi zima." Drkotala zuby. Natož si Draco začal sundávat svůj hábit.

,,Co to jako děláš?" nechápala Herm.

,,No co myslíš, Grangerová? A lidi říkali, že prý si chytrá." Sundal si hábit a podal jí ho.

,,Děkuji, je to milé."byla překvapená.

,,Hele to nebylo milé! Udělal jsem to jen proto, abych ráno nemusel vysvětlovat, proč tu vězím sám a s mrtvolou." Odpověděl.

,,I tak děkuji." Poděkovala slušně.

,,Jo jasně, není za co." Utrousil Draco.

Oba se odmlčeli. Draco skoro šílel z její vůně, která ho přiváděla k šílenství. Nedokázal si představit, že tu s ní má strávit celou noc. Než se nadál začala Hermioně padat hlava, až se nakonec opřela o zeď a usnula. Dracovi začala být zima, ale neměl to srdce vzít jí jeho kabát. Nakonec, ač nerad, si přisedl blíže ke spící Hermioně. Zalezl si pod kabát, kterým byla přikrytá. Dělalo mu menší problém se uvelebit na studené zemi, ale když mu najednou padla na rameno Hermionina hlava, vzal Miu kolem pasu a přitáhnul blíže k sobě. Opřel si ji do náručí, spokojeně položil svou tvář do jejích vlasů a usnul.

 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 gábi gábi | 16. února 2010 v 20:20 | Reagovat

hezkýýý to mě teda zajímá jak dlouho tak zkejsnou???

2 veronika veronika | 16. února 2010 v 21:33 | Reagovat

krásne

3 Kejkej Kejkej | 18. února 2010 v 16:38 | Reagovat

pěkný... moc se těším na pokráčko

4 Lucy-y Lucy-y | Web | 19. února 2010 v 15:27 | Reagovat

moc pěkný,snad bude brzy pokračování

5 Stefi Stefi | 20. února 2010 v 21:17 | Reagovat

klásný nemám slov =)

6 .. *Miška* .. .. *Miška* .. | 27. února 2010 v 17:14 | Reagovat

*Nádherný*.. =)

7 sluzy sluzy | E-mail | Web | 27. února 2010 v 20:16 | Reagovat

DOKONALE KRASNE...viac nemam slov

8 Iris Iris | 16. května 2010 v 16:32 | Reagovat

uzasny:)uz at je pokracko:)...mas moc krasne povidky:)

9 Veju Veju | 14. června 2010 v 8:00 | Reagovat

jůůůů, další dalšííííí

10 Karča Karča | 17. června 2010 v 17:05 | Reagovat

moc krásný musíš rychle napsat další nebo se zcvoknu:-) :D

11 Katy Katy | 18. června 2010 v 8:27 | Reagovat

Nádherný,hlavně ten konec :D těším se na další kapitolu =)

12 Jaja Jaja | 18. června 2010 v 19:48 | Reagovat

prosím další kapitolku jsi dobrá ale šup šup:-)  :D

13 upirikaty upirikaty | 5. října 2010 v 19:01 | Reagovat

rychle další už se těším na další moc pěkné by mě zajímalo jak to dopadne

14 Nat Nat | 17. listopadu 2010 v 11:01 | Reagovat

Pokráčko nebude?? :((

15 Péťa Péťa | 29. dubna 2011 v 9:38 | Reagovat

Trochu víc orálního sexu a teprve toi bude to pravé ořechové.

16 Nicole Nicole | 1. ledna 2012 v 17:31 | Reagovat

ahoj :) právě jsem našla tvůj blog a celkem mě zaujaly tvoje povídky :) tak by mě zajímalo jestli sem budeš dávat další kapitolu téhle povídky? :) je fakt pěkná a nějak jsem se začetla :D hodně mě zajímá jak a jestli to bude pokračovat :D

17 kačka kačka | 18. června 2012 v 16:12 | Reagovat

Tak a šup další,mocinky super!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama