Dlouho očekávaná kapča! "Správná láska" - 23. kapitola "Chaos"

28. září 2010 v 22:42 | malfoyka |  Povídky na pokráčko
Ahojky,

dámy a pánové, dlouho očekávaná kapča se zrodila...takže přeji krásné čtení, ale další sem nepřibyde dřív než s 20 komentáři!
Vaše,

Malfoyka


23. kapitola


Stála před zrcadlem ve svých svatebních šatech. Prohlížela se, jak vypadá. Už ten pohled nezvládala a posadila se na postel. Skvělý make-up, nádherný šaty a přeci jen nebyla šťastná. Seděla tam a koukala na sebe. Vypadala jako princezna, ale její myšlenky byly u něj. To jeho si jednou chtěla vzít a věděla jistě, že by byla ta nejšťastnější nevěsta pod sluncem. Bohužel nikdy nedostala možnost stát se jeho ženou. Proplakala tolik nocí jen pro něj. Nyní koukala do prázdna a začaly jí opět stékat slzy. Bylo jí fuk, že si rozmaže make-up, ten se přeci dá opravit, ale Draca už jí nikdo a nic nevrátí. Když tu najednou otevřela dveře do pokoje paní Weasleyová.

"Drahoušku, už je čas vyjet do kostela." oznámila, když si najednou všimla, že Hermiona pláče.

"Stalo se něco?" polekala se.

"Nic se nestalo, paní Weasleyová." vykoktala ze sebe Herm. Přeci jen tohle neměla Molly vědět.

"Neboj se zlatíčko, vše bude perfektní." uklidnila ji Molly a otevřela jí dveře, aby mohli vyjet do kostela.

"Já vím, moc vám děkuji." políbila Molly na tvář a vyšla ze dveří.

V kostele už nedočkavě čekal Ron, který konečně dosáhl všeho, co chtěl. Upravoval poslední detaily svého smokingu, když vešel Harry. Ron mu nevěnoval ani pohled a pokračoval v přípravě. Harryho to hrozně štvalo a tak začal mluvit.

"Rone, chtěl bych si ještě promluvit." začal pomalu.

"Ovšem Harry, povídej." otočil se na něj Ron.

"Miluješ ji?" zeptal se Harry prostě.

"Hermionu? Jistě, i do pekla bych pro ni šel." uchechtl se.

"To jsem pochopil." odpověděl Harry.

"Proč se tak ptáš, Harry?" nechápal Ron.

"Jen tě varuju." chytil ho Harry pod krkem. "Přísahám bohu, že vědět to dřív, tak tu teď nestojíš. Ještě jednou na ni zkusíš nějaký podvod s temnou stranou a budu to já, kdo tě na místě zabije. Jasný?" vyjel po Ronovi.

"A-a-ano." drkotal Ron.

"Fajn, takže si dej bacha!" pustil ho a chtěl odejít.

"Hej Harry, jak to víš?" nechápal Ron.

"To ty nemusíš vědět, ale zabiju tě, jestli něco ještě zkusíš." odpověděl a vyšel z místnosti.

Všichni se připravili k oltáři a čekali na příchod nevěsty. Hermiona stála v malé místnůstce a připravovala se na velký "mejdan". Čekala jen na tu hudbu, která ohlašovala její nástup na scénu. Na scénu filmu, v který ona hrát nechtěla!

"Hermiono, jsi v pořádku?" vytrhl ji hlas její přítelkyně Ginny.

"Jistě, jen...nezvládnu to, on není Draco!" začala panikařit Mia.

"Zlatíčko...pššš....to bude dobré, uvidíš!" snažila se jí nějak uchlácholit a pevně ji objala.

"Tohle měl být den, kdy si budu přát žít věčně, místo toho si přeji umřít." držela se, aby se nerozplakala.

"Mio, chci se na něco zeptat." začala opatrně Ginny.

"Ano?" zvedla obočí.

"Kdyby...kdyby tu byl, co bys mu řekla?"

"J-j-já...řekla bych mu, jak moc ho budu vždycky milovat, a že vždy bude pro mě vším." zesmutněla Mia a objala ještě víc Ginny.

"Vidíš, a já vím přesně, že by on řekl to samé." políbila ji jemně na čelo, když zazněly první tóny její hudby.

"Musím jít." oznámila smutně a pustila Ginny.

Vyšla zpoza rohu a stanula před tou dlouhou uličkou k němu. Počkala na další tóny a v pomalém tempu vyšla směrem k oltáři. Neohlížela se na nikoho, na lidi kolem a ani na svou lásku vzadu. Draco na sebe vzal opět svoji podobu a sledoval, jak jeho milovaná odchází vstříc svému novému životu či smrti. Opatrně našlapoval jako ona a schovával se za sloupy. Zastavil se, až když ona stanula u Rona. Byli tu snad všichni, které znal a i ti, které nepoznával.

Obřad začal a jeho oči se zvlhčily slanou vodou. Věděl, že tohle mělo být jeho místo po jejím boku. Nemohl nad tím dál přemýšlet, neboť se blížil čas smrtijedů. Přemístil se tedy zpátky k otci.

"Draco! Už jsem myslel, že se toho vzdáš." usmál se Lucius polichocen, že se syn účastní.

"Tohle si ujít nenechám." poznamenal Draco.

"Výborně, show může začít." rozesmál se, a společně s Dracem se přemístili na místo schůzky.

Na domluveném místě se sešli s ostatními a byli připraveni napadnout svatbu. Draco stále váhal nad svým plánem s Harrym, přeci jen tohle byli smrtijedi, připraveni zabít každého. Věděl ale, že ona ho potřebuje, aby přežila. Musí ji chránit do posledního výdechu jeho těla. Vždyť přeci to je láska, ne? Láska znamená obětovat se a bránit ty, co milujeme. Ozvalo se "prask" a stáli před kostelem. Draca celkem znepokojilo, že nemají žádný obranný kouzla, ale pak mu došlo, že Ron si myslí, že se není čeho bát. Lucius ještě dolaďoval poslední zbytky plánu a Draco se vydal napřed. Potichounku nahlédl na dějství.

"Táži se Vás, pane Ronalde Weasley, zda dobrovolně vstupujete do toho svazku se zde přítomnou Hermionou Jane Grangerová?" ptal se kněz. "Byl by idiot, kdyby řekl ne." pomyslel si Draco.

"Ano." odpověděl klidně.

"Děkuji a táži se Vás, Hermiono Jane Grangerová, zda vstupujete dobrovolně do toho svazku se zde přítomným panem Ronaldem Weasleym?" zeptal se kněz i Hermiony.

Zazněly první tóny hudby, která ohlašovala můj příchod. Rychle jsem se rozloučila s Ginny a odcházela jsem tou úzkou uličkou k Ronovi. Nemohla jsem se podívat nikam jinam než před sebe, neboť jsem věděla, že jediný pohled stranou či dozadu, a z téhle svatby sejde. Kráčela jsem pomalu, ale stejně mi ta ulička přišla moc krátká. Přála jsem si tu uličku delší. Vnímala jsem němé povzdechy nad mými krásnými šaty, snad nade mnou samotnou. Měli pravdu, byla jsem krásná. Šla jsem klidně dál, když jsem ucítila na sobě pohled, který jsem tolik milovala. Bylo mi jasný, že to není možný, že si to jen namlouvám, ale bylo to, jakoby se na mě díval on. Hledala jsem odhodlání se otočit tím směrem, jenže jsem se příliš bála útěku od Rona. Konečně jsem došla až k němu, právě v tu chvíli jsem se dokázala podívat tím směrem, ale nikdo a ani nic tam nebylo. V duchu jsem si nadávala do blbců a pak hudba ustala. Kněz začal něco o věrné lásce v dobrém i zlém, pak nějaká povídačka, že už navždy budeme s Ronem spolu, ale já vůbec neposlouchala. Myslí jsem byla úplně jinde s jinou osobou. Ani Ronovo "ano" jsem pořádně nevnímala, jenže pak přišla řada na mě.

"Děkuji a táži se Vás, Hermiono Jane Grangerová, zda vstupujete dobrovolně do toho sňatku s přítomným panem Ronaldem Weasleym?" zeptal se mě kněz a mě bylo jasné, že všichni čekají na moji odpověď.

Nevěděla jsem, co přesně říct. Bylo mi jasné, že všichni čekají "ano" a taky jsem to díky své hlavě říct chtěla, jenže srdce křičelo na celou kapli "ne", jen škoda, že to nikdo nemohl slyšet.

"Děje se něco, slečno?" naklonil se ke mně potichu kněz. Nedokázala jsem nic víc, než se na něj slabě usmát.

"Hermiono, všichni čekají, má lásko." slyšela jsem vedle sebe nedočkavého Rona.

Byl to boj sama se sebou. Podívala jsem se na Rona a sama sebe se ptala, proč si ho vlastně beru. Měla jsem ho ráda, byl to můj přítel, ale je to on, koho si chci vzít a mít s ním jednou děti?! Zde by moje odpověď byla jasná. Ohlédla jsem se na lidi za sebou. Harry i Ginny vypadali jako na trní a Ronova rodina plná napětí, co řeknu. Najednou mi došlo, že Ron mě má rád a udělá vše, abych byla šťastná, co víc si má nevěsta a žena přát? Přeci jen Draco byl mrtvý a já nemůžu žít jen pohádkou z minulosti. Otočila jsem se zpět na kněze.

"Já....ano, beru." odpověděla jsem a na konci věty se mi zlomil hlas. Uslyšela jsem, jak si všichni malinko oddychli, dokonce i Ron s knězem.

"Tímto Vás prohlašuji za pana a paní Weasleyovi. Smíte políbit nevěstu." dokončil obřad kněz a Ron se podle pokynů nahnul ke mně a políbil mě. Všichni propukli v jásot, když tu se najednou otevřely dveře a dovnitř vtrhli smrtijedi.

Pokyn zněl jasně "Až budou oddáni a obřad skončí, vtrhneme tam.". Všichni začali tleskat a pískat a já pochopil, že to byl signál pro náš útok. Otec rozrazil dveře a začal se příšerně smát, automaticky jsme se rozestoupili kolem něj.

"Ale, ale, ale, copak to tu vidím? Taková drzost nás nepozvat v tak krásný den." smál se jak pominutý.

"Okamžitě odtud vypadněte." zareagoval Ron a skryl Miu za sebe, což jsem ocenil.

"No, to asi nepůjde, mi tu máme práci." odpověděl Lucius a začal kmitat kolem sebe kletby.

Ti bystřejší okamžitě reagovali svými hůlkami. Začala nemilosrdná bitva. Viděl jsem, jak Harry statečně bojuje s Ginny po jeho boku. Musel jsem uznat, že tu hádku večer předtím mezi nimi jsem chápal. Kdyby Hermiona mi v takovéto bitvě chtěla bojovat po boku, taky bych se s ní hádal, aby se radši ukryla do bezpečí. Pak jsem si všiml, že otec se dvěma smrtijedy míří za Ronem a Hermionou. Věděl jsem, že právě to je ta chvíle, v které má moje Mia zemřít. Ron zaměstnaným jedním z nich, pak se přidá druhý a nakonec můj otec se zbaví Hermiony. Bylo to přesně tak, jak jsem čekal. Rozeběhl jsem se, jak nejrychleji jsem mohl přes celou síň, abych ji ochránil. Ron statečně bojoval, ale ti dva ho chytili a donutili se dívat směrem na otce.

"Luciusi, ani se jí nedotýkej! Měli jsme dohodu!" řval hrdě na mého otce.

"Ano, to měli a taky jsem ji dodržel. Není snad tahle šmejdka tvoje žena?" natáhl k Hemioně ruku a ta ucukla. To byla moje bojácná holka. Snažil jsem se k nim přes všechny ty boje dostat.

"Nemůžeš mi ji vzít, vše jsem dodržel, co se týče Draca!" řval na něj Ron, jen aby ochránil ji před jeho dotekem.

"To ano, co se týče mého syna, si vše splnil. Tohle se tě taky netýká, je to osobní. Uráží mě jen její dech a tak to nemůže zůstat!" rozesmál se Lucius.

"Rone, co to mele o Dracovi?" nechápala Mia, na kterou byla namířena hůlka mého otce.

"Ale copak? Tys jí to neřekl, že díky tobě není její Draco?" bavil se nad tím vším Lucius.

"Drž hubu Malfoyi." zařval Ron a v tu chvíli jsem se dostal až k nim.

Otec na něj namířil hůlku a něco mu říkal, když tu najednou "Avada Kedavra". Jeho tělo se skácelo k zemi, bylo to tak rychlé, že byl vidět jen malý záblesk z mé hůlky. Všichni se dívali na mě. Chvíli trvalo, než se všichni vzpamatovali, než pochopili, že jsem zabil vlastního otce.

"Co blbneš, magore!" rozzlobil se Grabe a začal po mě metat kletby, jen jsem se bránil, nechtěl jsem dál zabíjet. Podle mě ani nevěděl, na kterého z nás útočí.

"Nechci ti ublížit, dost!" zkoušel jsem to na něj mile.

"Magore, víš, koho jsi vůbec zabil?" vyjel po mě v domnění, že jsem nejspíš nějaký nováček, co udělal školáckou chybu.

,,Vím moc dobře, koho jsem zabil." sundal jsem si kápi, aby mě poznal. Věděl jsem, že Hermiona to vidí, dívala se tak zmateně. Ale teď jsem měl jinou práci.

"Radil bych ti zmizet i s Goylem." řekl jsem o něco tišeji, ale bylo mi jasné, že to slyšeli oba. V tu ránu oba zmizeli jak na posvícení.

Otočil jsem se na Miu. Byla zděšená, ten výraz v očích mluvil za vše. Bála se mě.

"Mio?" začal jsem opatrně a natahoval k ní ruku, ucukla a ustupovala dál. Hrůzou ani nemluvila, jen zmateně kmitala očima ze strany na stranu.

"Lásko..." chtěl jsem jí říct tolik věcí, ale ozval se Ron.

"Ty bastarde, laskavě se nepřibližuj k mojí ženě!" namířil na mě hůlku.

"K tvojí ženě? Nebýt vaší lsti s mým otcem, byla by to moje žena." pozvedl jsem taky hůlku.

"Chudáku, nikdy by si tě nevzala, je moje!" rozesmál se Ron a pomalu postupoval ke mně. Malinko jsem začal couvat, nechtěl jsem, aby ohrozil Hermionu

"Ty si ubožák Rone, věděl si, že se milujeme a tak ses spolčil s mým otcem a nahráli jste mou smrt. To kvůli tobě jsem hnil dva roky ve sklepení, zatímco tys oblboval Miu." řval se po něm a měl co dělat, abych ho nezabil jedinými slovy.

"Co-co-cože?" ozvala se potichu Mia. "Je to pravda Rone, on je opravdu Draco?" nechápala, bála se.

"Jistě, že ano! Copak ty bys mě chtěla, kdyby tenhle idiot nechcípl? Musel jsem jednat! Nemohl jsem se dívat, jak jsi jeho kurva, Hermiono!" řval teď po ní Ron.

"Takhle s ní laskavě nemluv, Ronalde Weasley!" vyjel jsem po něm a namířil na něj ještě víc hůlku.

"A proč ne? Je to moje žena a já si s ní budu dělat, co chci!" rozesmál se na celou síň. Chuť zabít ho ve mně překypěla a dál jsem nemohl.

"Avada Kedavra!" ozvalo se síní po druhé a zelený paprsek ozářil síň.

Zavřel jsem oči, neboť ten paprsek byl v mém úhlu pohledu, což znamenalo, že mě brzy zasáhne, ale smrt nepřicházela. Pomalu jsem otevřel oči a uviděl na zemi tělo. Nebyl to Ron, kdo vykřikl kletbu, ale moje sladká Hermiona, držící v ruce hůlku mého mrtvého otce. Ron ležel na podlaze mrtvý a já viděl, jak se Mia celá klepe.

"Mio, lásko, jsi v pořádku?" chtěl jsem ji obejmout, ale ona namířila hůlku i na mě.

"Nedotýkej se mě!" vydrala skrz zuby. Celá hala ustala v boji, smrtijedi bez svého vůdce se dali na úprk a všichni hosté teď koukali směrem na nás.

"Mio, nech mě to všechno vysvětlit." upustil jsem hůlku a zvedl ruce, abych dokázal, že jí nechci ublížit.

"Mlč, zavři laskavě hubu!" zařvala a já se zastavil, neboť tohle bylo poprvé.

"Hermiono, zlatíčko, nech ho, aby ti všechno vysvětlil." vložili se do toho Harry s Ginny, která se snažila ji uklidnit.

"Vy jste to věděli? Věděli jste, co mi Ron udělal a že Malfoy žije?" mluvila tiše a bolestivě a mě došlo, že tohle není tak, jak jsem si to vysnil. V mém snu nepoužila pro moje označení příjmení.

,,Zlato, my.... víme to od včera." rezignoval Harry.

"Jak jste mohli být ke mně tak krutí a nechat mě si ho vzít?" její tón hlasu byl plný zklamání.

"Chtěli jsme ti to říct, ale nebylo by to ničemu platné, chránili jsme tě." plakala Ginny.

"Lhali jste mi, vy všichni!" zařvala na celou síň s očima plných slz. "Vy všichni jste dovolili, aby mi to udělal!" řvala bolestí, ale nepodívala se na mě.

"Jste ubozí." spustila ruku s hůlkou a s potrhanými svatebními šaty vyběhla směrem z kostela.

Chtěl jsem ji zadržet, ale zachytila mě Harryho ruka a já pochopil, že teď to nemá smysl, neboť jí musím dát čas to pochopit. Díval jsem se jako ostatní jak mizí uličkou a pak za dveřmi kostela.


 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Máňa Máňa | 29. září 2010 v 9:55 | Reagovat

Jsi super něco podle tvýho vzoru taky vymýšlím. Stašně dloho sem čekala na tuhle kapitolu a ted se těšim na další. MOc moc moc tak nejrychleji Děkuju za inspiraci :-)

2 Linda Linda | 29. září 2010 v 14:24 | Reagovat

Boží, fakt moc pěkná tak čekám na další.

3 Zdeňka Zdeňka | Web | 29. září 2010 v 14:25 | Reagovat

Ó bože!!! Co se stane? Rozhodně se k němu musí vrátit rozumíš? Ááá... :D Móc ti děkuji za kapitolku! Je suprová! Doufám, že už si začala psát další... ;) :)

4 Gabi Gabi | 30. září 2010 v 18:34 | Reagovat

Tak to je uplně skvělý !!!!
AŤ to pls skončí dobře! =D

5 upirikaty upirikaty | 2. října 2010 v 13:05 | Reagovat

wow rychle další už se těším na další moc moc pěkné

6 Susan Susan | Web | 2. října 2010 v 13:27 | Reagovat

Opravdu nečekaný vývin událostí. Moc se mi to líbilo. Už se těším na další!!!

7 Evelin Evelin | 3. října 2010 v 9:46 | Reagovat

Moc hezké! Už se nemůžu dočkat další!!!! :D

8 karinka karinka | E-mail | 3. října 2010 v 10:34 | Reagovat

SSSSSuper!!!!!!!!!!!! :)
Je to moc pěkný už se nemůžu dočkat další kap!!!!!!!!! ♥ ☺ ☻

9 Kiara Kiara | Web | 3. října 2010 v 19:12 | Reagovat

Páni to je super! Spriateľuješ?

10 Veju Veju | E-mail | Web | 4. října 2010 v 10:56 | Reagovat

Ach můůj!!! Tak dlouho jsme čekali!!! A já jsem u týhle kapči zadržovala dech a fakt se bála, co přijde v další řádce!!!

Skvělý!!!

Lidi, šup, komentujte, ať máme další kapitolu!!!

11 Hypogrifka Hypogrifka | 4. října 2010 v 15:40 | Reagovat

Fakt úžasný!!! Nikdy bych do hermi neřekla, že dokáže někoho zabít. :-) Už se těším na další!!!

12 Lisa Lisa | E-mail | 4. října 2010 v 15:50 | Reagovat

je to pecka fakt se ti to povedlo ať je Herm a Dracem spolu =)

13 Lola Lola | 4. října 2010 v 18:10 | Reagovat

ÚŽASNÝ!!! Naprosto úžasný!!!

14 Peta Peta | 4. října 2010 v 20:53 | Reagovat

honem prosíím další

15 Aja Aja | 4. října 2010 v 22:55 | Reagovat

Konecne! Prosim prosim, rychle dalsi kapitolku. Nemuzu se dockat, jak to bude pokracovat. Jsi uzasna!!!

16 Iris Iris | 6. října 2010 v 19:54 | Reagovat

Jeee:)dalsi prosiiiim :)

17 Iris Iris | 6. října 2010 v 19:55 | Reagovat

[1]: vazne?:)taky jsem driv takhle psala:)..a budes mit i nejaky stranky rada bych si to take precetla:)

18 Terez Terez | 7. října 2010 v 20:32 | Reagovat

och och, nemůžeš ty kapitolky přidat najednou? takhle je strašný čekat na další kapču! vážně, je to hrozně stresující, protože to máš tak napínavý :)

19 Máňa Máňa | 10. října 2010 v 18:20 | Reagovat

Už jí čtu podruhý tak honem

20 Lenka Lenka | 10. října 2010 v 18:35 | Reagovat

To je úžasná povídka. honem sem dej další ať nemusíme čekat.

21 Gabi Gabi | 10. října 2010 v 19:35 | Reagovat

Jupí už je tu dvacet komentů!!!!!

22 malfoyka malfoyka | E-mail | Web | 10. října 2010 v 22:33 | Reagovat

už je napsaná na A4kách... xD...ještě ji dát do počítače... xD

23 malfoyka malfoyka | E-mail | Web | 16. října 2010 v 12:24 | Reagovat

Tak holky...už jsem začala s přepisováním... xD...ale jelikož je to pááááár A4, bude to trvat trochu déle...xD...příští týden to sem ale dorazí... :-*

24 Isa Isa | Web | 27. října 2010 v 12:57 | Reagovat

Ahoj máš úžasnej blog a tohle je naprosto dokonalá povídka! Už se těším na pokračování! x)

25 Nat Nat | 13. listopadu 2010 v 15:55 | Reagovat

Pane jo, nečekala jsem, že Rona zabije Hermiona... Super! ;)

26 Styllo Styllo | 14. listopadu 2010 v 17:50 | Reagovat

pěknej blog a ještě hezčí povídky

27 jijííík jijííík | 25. března 2011 v 18:31 | Reagovat

jen doufam ze to vsechno dobre dopadne zatim to nevipada moc dobre

28 kačka kačka | 3. června 2012 v 19:08 | Reagovat

Tý jo, super! Hned jdu na další! Doufám,že se k sobě vrátěj a hurák,že ten slizoun ronald konečně je po něm. Dík,že byla tak dlohá. :D

29 Sisi Sisi | 5. června 2012 v 14:57 | Reagovat

ta nej kapitola

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama