28. kapitola 1/2 - "Krok k novému životu"

21. dubna 2011 v 22:58 | malfoyka |  Povídky na pokráčko
Ahojky,

tak jste se konečně dočkali, je tu "nová" kapitolka. Snad neutrpíte šok, ale musela jsem to takhle napsat! Nezlobte se na mě, ale nějak jsem to rozjela. Jediné, o co Vás chci požádat, nesuďte konec povídky, touto kapitolou.

Vaše

Malfoyka

********
Uběhl skoro rok od Dracova odchodu. Schylovalo se k bitvě, která měla vše rozlousknout. Lidé se báli smrtijedů čím dál více a strach se šířil ulicemi. Ministerstvo s bystrozoroma se snažilo zamezit záhadným zmizením mudlů nebo čarodějů, kteří hlásali proti Voldemortovi. Harry se statečně postavil ke každému úkolu od ministerstva, ale také se všemožně snažil ochránit Hermionu s dcerou a hlavně svoji ženu, která čekala jeho potomka. Bál se, že to celé nezvládne, ale copak mohl něco říct? Byl to přeci Harry Potter! Musel vést do boje mnoho mužů, přestože věděl, že většina z nich zahyne. Vždy mu všichni stáli po boku, ale ten koho v bitvě po boku chtěl, toho mít nemohl. Zapřísáhl se, že Draca nevyhledá, ani kdyby na něj Voldemort mířil hůlkou. Nečekal, že to bude tak těžké. Draco se stal důležitým spolubojovníkem, věřil mu bezmezně ve všech směrech. Z náhledů do Voldemortovy mysli věděl, že bitva bude brzo a on ji nemusí přežít. Litoval všech lidí, kteří zemřou, a on se bude muset dívat. Seděl zrovna ve své pracovně a nepřítomně hleděl na popsaný papír před sebou. Rozhodoval se, zda má papír složit a poslat svému osudu nebo ho spíš spálit a zapomenout na něj. V tom dopise možná byla šťastná budoucnost pro jeho rodinu a přátelé, kdyby se mu něco stalo. Znamenalo to jeho jedinou možnost. Složil papír do obálky a podal ho již připravené sově, pošeptal jí pokyny a nechal ji odletět otevřeným oknem.
Z Anglie odjel hned ten, co ho Harry poslal pryč z jejich životů. Nemohl zůstat déle, neboť ho to táhlo k Hermioně. Sbalil si věci a odjel do Evropy. Procestoval různé země, než se usadil na jižním pobřeží Francie. Usídlil se v malém městečku v obyčejném rodinném domku se zahradou. Upjal se k tomu domu, jakoby to měl být jeho nový důvod k životu. Na Hermionu myslel každou minutu svých dlouhých dnů, ale neměl sílu ji ohrozit svým návratem, proto zůstával v osamění. Nenáviděl osud za to, co mu přichystal, ale nevěděl, že osud hodlá být ještě zamotanější. Jednoho slunného podvečera se vydal do města pokoupit pár věcí a možná i posedět u dobrého piva. Ve městě žili mudlové, ale také pár kouzelníků, s nimi však Draco neměl ještě tu čest a ani je nevyhledával, neboť se bál jejich reakce. Přece byl Malfoy. Chtěl zajít jako obvykle do hospody U žíznivce, ale dnes ho táhlo něco nepopsatelného do hospůdky U tří jezdců. Vešel do vnitř. Všude bylo klidno, chlapi hráli karty, někteří jen popíjeli, bylo to nezvyklé. Posadil se tedy k baru a objednal si jednu rundu.
"Nějak osamělý zdá se mi." promluvila dívka vedle něj.
Draco jen protočil oči v sloup, už zase nějaká místní dívka na něj dorážela. Chtěl ji drze odpálkovat, když se na ni zadíval. Od prvního pohledu se mu zdála krásná. Její blonďatě dlouhé vlasy jí padaly přes ramena a její nádherně modré oči hleděly na Draca s takovou něžností, že nedokázal být k té dívce hrubý.
"Ani ne, ale proč vy jste tu sama?" otázal se Draco, ani nevěděl proč.
"Připadám vám osamělá?" usmála se laškovně dívka.
"Možná." opětoval ji úsměv.
"Kdepak, jste tu vy." naznačila cinknutí skleničkou a napila se. Draco se pousmál nad tím gestem a napil se taky.
"Pak mi tedy promiň, že jsem tě nechal čekat tak dlouho." odpověděl ji laškovně, ani nevěděl, kde se to v něm bere, neboť to byl jen měsíc od opuštění Anglie a jeho Hermiony.
"Myslím, že další runda to napraví." vyzvala ho dívka se sklenkou v ruce.
S tou dívkou se Draco bavil celý večer a najednou mu bylo dobře. Líbila se mu a navíc se s ní cítil normálně. Bylo přirozené se s ní bavit o všem možném. Na otázku, co ho přivádí do Francie, jí odpověděl pravdivě, že ho k tomu vedl velmi bolestivý rozchod s dívkou jeho života. Vyprávěl jí celý příběh, ne však do detailů a byl moc rád, že mu naslouchá. Na oplátku mu ona řekla svůj příběh o ztracené lásce, kterou zabili. Chtěl se dozvědět více, ale bylo už pozdě a ona se omluvila, že už půjde. Jako pravý gentleman se nabídl, že ji doprovodí. Šli tedy mlčky vedle sebe večerním městem, až došli ke kašně uprostřed náměstí. Dál už chtěla jít sama, aby si zachovala aspoň tajemství, kde bydlí.
"Vypadáš jako hodný člověk." usmála se na něj, když zastavili.
"To jsi mě měla znát dřív." sklopil hlavu, když si vzpomněl, co vše dělal.
"Ale já tě přeci znám, Draco Malfoyi." usmála se a pak se otočila na patě a odcházela.
"Mimochodem, jmenuje se Kate." zakřičela na něj a zmizela mu z dohledu.
Draco zůstal stát jak opařený horkou vodou. Znala jeho jméno! Vůbec nic nechápal. Posadil se na kašnu a začal v hlavě probírat celý večer. Nebylo možné, aby byla mudla to bylo jasné. Musela to být dívka z čarodějnické vrstvy. Proč se ho ale nebála? Byl přeci Malfoy, z rodiny smrijedů. Vůbec mu to nešlo do hlavy. Řekl si, že tu dívku vyhledá hned další večer a promluví si s ní. Odebral se tedy do svého domu, kde ulehl poprvé po měsíci s myšlenkami na jinou dívku, než na Hermionu.
Bohužel Kate se nedočkal další večer vůbec, čekal v hospůdce až do zavíračky, ale ona se neukázala. Něčím ho tak moc fascinovala, že by vydržel čekat 24 hodin v kuse. Další večery dělal to samé a v hospůdce U tří jezdců se stal každovečerním zákazníkem. Uběhl týden od setkání s onou Kate a Draco už pomalu přestal věřit, že se znova objeví. Jako vždy čekal až do konce otevírací doby a pak se loudavým krokem vydal domů.
"No páni, donutila jsem velkého Draca Malfoye po sedm večerů čekat na mě." uslyšel za sebou známý hlas, když míjel kašnu.
"Kate..." otočil se nevěřícně.
"Chyběla jsem ti?" usmála se na něj zářivě.
"Kdes byla?" nereagoval na její předešlou otázku.
"Dívala se, jak oddaně mě očekáváš." mrkla na něj Kate.
"Hm bezva." otočil se a chtěl odejít.
"Měla jsem dojem, že máš na mě otázky." řekla si spíše pro sebe.
"Do háje, kdo jsi Kate?" otočil se zpátky Draco.
"Co třeba si promluvit u tebe?" nadhodila Kate a chytila se ho za ruku.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nat Nat | 22. dubna 2011 v 8:47 | Reagovat

Pane jo..! jdu na druhou část a dost se těším :-))

2 Kačka Kačka | 9. června 2012 v 13:24 | Reagovat

Ty Jo,jakto,že je tu jen jeden komentář?  Vždycky jich tu je nejmíň dvacet :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama